Každý z nás má svůj životní styl. Ten si buď sám zvolil, nebo mu byl v podstatě vnucen vnějšími okolnostmi. Avšak ať tak či tak, většinou si myslíme, že to, jak žijeme, je pouze naše věc. Když se však nad tím zamyslíme, zjistíme, že to vůbec není pravda. Ve skutečnosti tím ovlivňujeme život lidí okolo nás, zvláště pak svých nejbližších.
Stačí si například vzít kouření. Asi všichni budeme souhlasit, že není zdravé, avšak i přesto je silně návykové, což je důvod, proč mu propadlo tolik lidí. Pokud jste tedy kuřák, pak v podstatě nutíte lidi, kteří žijí ve společné domácnosti s vámi, aby tuto vaši zvyklost tolerovali, včetně zápachu, který to přináší.
Samozřejmě to platí i naopak. Pokud nekouříte a máte přísné pravidlo, že si ve vašem domě nikdo nesmí zapálit, pak nutíte případné návštěvy, aby se svého zvyku buď na dobu, kdy budou u vás, vzdali, nebo aby šli ven, například na balkon. A to není nic příjemného ani pro jednu ze stran.
Stejné je to i u jídelních návyků. To dobře znají například vegané či lidé, kteří mají vegana v rodině. Pokud někdo odmítá jíst maso, tak je pravděpodobné, že bude bezmasá jídla připravovat i své rodině, případně je pro ně bude preferovat. Tím je v zásadě učí připojit se k jeho zvyklostem. A to nemusí být vždy dobrá věc, zvláště pokud je onen zvyk zdraví škodlivý.
Výše uvedené platí zvláště ve vztahu rodičů a dětí. A to nejen proto, že rodiče rozhodují o tom, co bude jejich malé dítě jíst, co bude mít na sobě a podobně, ale také z toho důvodu, že se děti učí napodobováním. Pokud například u rodičů vidí, že nejí maso, je pravděpodobné, že budou dělat to samé.
Tohoto lze samozřejmě využít například k návyku uklízení věcí, avšak bohužel většina rodičů si tuto skutečnost neuvědomuje. Pravdou však je, že to, jak žijeme, rozhodně není jen naše věc. Proto bychom měli mít takový životní styl, abychom svému okolí byť nechtěně neubližovali.