O tom, že vztahy v rodinÄ› mohou být nÄ›kdy velmi složité, asi není tÅ™eba hovoÅ™it. ÄŒasto se je pak snažíme napravit. To ovÅ¡em mnohdy není tak jednoduché, jak bychom si mohli myslet. Pokud skuteÄnÄ› chceme, aby spolu rodina vycházela, musíme dodržovat nÄ›kolik zásad.

 

vztahy v rodině mohou být napjaté

 

Tou první je, že bychom mÄ›li zvážit, zda vůbec má cenu se o nÄ›co pokouÅ¡et. V naprosté vÄ›tÅ¡inÄ› případů je totiž potÅ™eba zmÄ›na přístupu vÅ¡ech Älenů rodiny, k Äemuž mnohdy nejsou zdaleka vÅ¡ichni ochotni. Pokud máte v rodinÄ› nÄ›koho, o kom víte, že není schopen Äi ochoten se za své chování omluvit Äi zmÄ›nit přístup, pak je vaÅ¡e snažení marné.

 

Pozor bychom si také mÄ›li dát v případech týrání. Pokud nÄ›který z Älenů rodiny skuteÄnÄ› týrá jiného (nebo i více), a to aÅ¥ už fyzicky, nebo (což bývá ÄastÄ›jší) psychicky, mÄ›li bychom takového ÄlovÄ›ka odstÅ™ihnout. Zde rozhodnÄ› nepomůže snažit se jej pochopit. Ano, můžeme mu zkusit vysvÄ›tlit, proÄ a jak druhým ubližuje, ovÅ¡em pokud to nechce slyÅ¡et a chápat, pak není Å¡ance, že by své chování zmÄ›nil.

 

různé generace si Äasto nerozumí

 

Dále je potÅ™eba, aby si vÅ¡ichni pÅ™iznali, kde dÄ›lají chybu. To se týká i tÄ›ch, kteří se o nápravu pokouší. Snad s výjimkou dÄ›tí není téměř nikdo bez viny, a Äasto je snazší vidÄ›t chyby na druhých než na sobÄ›. To je nÄ›co, na Äem bychom mÄ›li pracovat. Jen tady pozor, abychom nespadli to pasti, kdy chování druhých omlouváme tím svým – pokud se jedná dospÄ›lé lidi, pak jsou za to, co dÄ›lají, plnÄ› zodpovÄ›dní.

 

Následovat by mÄ›ly upřímné omluvy. To ovÅ¡em neznamená jen říci „je mi to líto“, neboÅ¥ to je jen zaÄátek. PokraÄovat by se mÄ›lo tím, že uznáme svou vinu, a jako poslední pak Å™ekneme, jak svou chybu míníme odÄinit. Ano, mnohdy to není snadné, avÅ¡ak věřte, že je to osvobozující pro vÅ¡echny zúÄastnÄ›né. A pÅ™edevším to může pomoci dát rozhádanou rodinu zase dohromady, což je jedna z nejdůležitÄ›jších vÄ›cí, které máme.